Neřešitelný problém

1. listopadu 2016 v 23:01 | Inamorata |  Denní
"Dobrý den, posaďte se prosím na pohovku, Inamorato, a můžete povídat. Kde začal váš problém?"
Rodiče se před deseti lety rozvedli a máma si našla nového přítele. I přes to ale s mým tátou udržují pěkný vztah a jejich oddělením jsem jako dítě nikdy netrpěla. Vánoce i další důležité svátky jsme slavili vždy společně v domě mého otce. Ač jsem jako malá bydlela s mámou, v patnácti letech jsem se odstěhovala k tátovi, protože bydlí ve velkém domě v blízkosti mé střední školy. Když mi bylo sedmnáct, dokonce jsem dostala celé spodní patro domu, ve kterém jsem mám svůj vlastní byt. Jsem introvert a potřebuji svůj klid, útočiště před světem, takže to pro mě bylo ideální.

Až do teď. Po deseti letech mámu s přítelem napadlo, že se rozejdou. Haha, hihi a máma se domluvila s mým tátou, že bude bydlet u něj. Problém je, že jediné volné místo pro ni je přímo vedle mého pokoje, prakticky v mé kuchyni. Samozřejmě jsem jí bydlení povolila a ona se brzy nastěhovala. Že přijdou problémy mi došlo, když jsem jednou dorazila ze školy a po zdi mé bývalé kuchyně bylo rozeseto 20 háčků. Každý háček držel jednu kabelku. Aha. "Až si pozveš návštěvu, zavři tady dveře a kávu jí běž uvařit do společné kuchyně v prvním patře," uložila jsem si do hlavy pomyslnou poznámku a promnula si oči, které mě bolely od silné záře. Máma si totiž celý pokoj zařídila do jasně oranžové barvy.

To nejhorší na společném soužití však přichází v počátku a na konci dne - v době, kdy dvojnásobně potřebuji klid a soukromí. Ráno se vypravuji do školy nebo práce a nesnáším, když mě někdo vyrušuje, či je prostě přítomen. No a večer? To je jediná doba, kdy jsem produktivní. Mám odpočatý mozek na učení a honí mě deadline, takže plním i zadané úkoly. No a pokud vám najednou dorazí máma z práce a právě v této době začne řešit nesmírně podstatné problémy, je jednoznačné, že toho moc neuděláte. A co mě podráždí nejvíc jsou stálesedokolaopakující fráze. "Jak to vidíš dneska se spánkem?", "Už ses byla sprchovat?", "Venčil se pes?", "V kolik ráno vstáváš?".
Slýchávat ty stejné fráze bez jediné obměny každý večer je prostě na hlavu.

Mám svoji mámu ráda a nikdy bych neodmítla její prosbu o pomoc. Jen prostě přemýšlím, co jsem v životě tak hrozně podělala, že mě karma v období maturity, skládání zkoušek a velkého množství práce postaví do situace, ve kterém se moje produktivita silně blíží k nule.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Inkognito Inkognito | Web | 2. listopadu 2016 v 11:03 | Reagovat

Nemyslím si, že by bylo na škodu si o tomhle s mamkou promluvit. Koneckonců jsi pro ni nejspíš celý svět a jde jí jen o tvé dobro. Záleží jak se k tomu postavíte obě, měl jsem podobný problém s tetou :)... Jinak pěkný a čtivý článek, vážně

2 Switch Switch | E-mail | Web | 6. listopadu 2016 v 19:42 | Reagovat

Úplně chápu, jsem silně introvertní a naše čtyřčlenná rodina žije v bytě. V malém bytě - není se kam schovat. Fakt nevím jak to budu dělat, až budu maturovat...
Držím palce

3 Eliss Eliss | Web | 25. listopadu 2016 v 16:00 | Reagovat

Já bydlela s rodinou, kde nás bylo pět v malém bytě. Nefungovalo to a tak bydlím s přítelem.

4 Terug Terug | Web | 25. listopadu 2016 v 19:19 | Reagovat

Pěkně píšeš, dobře se to čte, asi sem budu chodit častěji.

5 Markett Jaymoor Markett Jaymoor | E-mail | Web | 26. listopadu 2016 v 14:28 | Reagovat

Je pěkné, že tvoji rodiče spolu mají pořád takový dobrý vztah :)
A mámy jsou prostě mámy, na tom se už asi nic nezmění :D

6 crazyjull crazyjull | Web | 26. listopadu 2016 v 21:28 | Reagovat

Absolutně tě chápu. Já jsem před měsícem byla donucena sdílet na tři týdny jeden pokoj s mamkou, protože jsem nemohla chodit a tak jsem se nedostala do svého pokoje. :D Myslela jsem, že umřu. :D Já jsem strašně velký introvert a prostě potřebuji pro sebe místo, kde budu sama, aniž by mě nikdo neotravoval. :D

7 Geheimnis Geheimnis | E-mail | Web | 27. listopadu 2016 v 10:36 | Reagovat

Ani nevíš, jak s tebou soucítím!!!

Musí to být fakt hrozné - zvykneš si na vlastní prostor, který máš jen pro sebe a pak se o něj musíš dělit, byť s vlastní krví a vlastně je to jakési skutečný dejavu - zase bydlet s mámou.
Já jsem teď víc než tři čtvrtě roku ve "vlastním" bytě (i když se spolubydlící..) a představa, že bych se musela vrátit k mámě nebo kdyby se nedejbože musela ona nastěhovat ke mě... Tak se asi zblázním. Mám ji ráda, samozřejmě, ale potřebuju být nezávislá na jejích radách a taky potřebuju klid, protože moje máma je úplně stejný kolovrátek jako ta tvoje. Sype ze sebe tucty nedůležitých vět a otázek, většinou je opakuje každý den a ty ve snaze se nesoustředit na to, co říká, se nesoustředíš na to, co chceš skutečně dělat. Ve finále jsi úplně vygumovaná, protože se nedokážeš soustředit ani na jedno. :-D

Jak říkám, soucítím s tebou.

8 Psychouš Psychouš | 29. listopadu 2016 v 16:16 | Reagovat

Pecka :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama