Listopad 2016

Neřešitelný problém

1. listopadu 2016 v 23:01 | Inamorata |  Denní
"Dobrý den, posaďte se prosím na pohovku, Inamorato, a můžete povídat. Kde začal váš problém?"
Rodiče se před deseti lety rozvedli a máma si našla nového přítele. I přes to ale s mým tátou udržují pěkný vztah a jejich oddělením jsem jako dítě nikdy netrpěla. Vánoce i další důležité svátky jsme slavili vždy společně v domě mého otce. Ač jsem jako malá bydlela s mámou, v patnácti letech jsem se odstěhovala k tátovi, protože bydlí ve velkém domě v blízkosti mé střední školy. Když mi bylo sedmnáct, dokonce jsem dostala celé spodní patro domu, ve kterém jsem mám svůj vlastní byt. Jsem introvert a potřebuji svůj klid, útočiště před světem, takže to pro mě bylo ideální.

Až do teď. Po deseti letech mámu s přítelem napadlo, že se rozejdou. Haha, hihi a máma se domluvila s mým tátou, že bude bydlet u něj. Problém je, že jediné volné místo pro ni je přímo vedle mého pokoje, prakticky v mé kuchyni. Samozřejmě jsem jí bydlení povolila a ona se brzy nastěhovala. Že přijdou problémy mi došlo, když jsem jednou dorazila ze školy a po zdi mé bývalé kuchyně bylo rozeseto 20 háčků. Každý háček držel jednu kabelku. Aha. "Až si pozveš návštěvu, zavři tady dveře a kávu jí běž uvařit do společné kuchyně v prvním patře," uložila jsem si do hlavy pomyslnou poznámku a promnula si oči, které mě bolely od silné záře. Máma si totiž celý pokoj zařídila do jasně oranžové barvy.

To nejhorší na společném soužití však přichází v počátku a na konci dne - v době, kdy dvojnásobně potřebuji klid a soukromí. Ráno se vypravuji do školy nebo práce a nesnáším, když mě někdo vyrušuje, či je prostě přítomen. No a večer? To je jediná doba, kdy jsem produktivní. Mám odpočatý mozek na učení a honí mě deadline, takže plním i zadané úkoly. No a pokud vám najednou dorazí máma z práce a právě v této době začne řešit nesmírně podstatné problémy, je jednoznačné, že toho moc neuděláte. A co mě podráždí nejvíc jsou stálesedokolaopakující fráze. "Jak to vidíš dneska se spánkem?", "Už ses byla sprchovat?", "Venčil se pes?", "V kolik ráno vstáváš?".
Slýchávat ty stejné fráze bez jediné obměny každý večer je prostě na hlavu.

Mám svoji mámu ráda a nikdy bych neodmítla její prosbu o pomoc. Jen prostě přemýšlím, co jsem v životě tak hrozně podělala, že mě karma v období maturity, skládání zkoušek a velkého množství práce postaví do situace, ve kterém se moje produktivita silně blíží k nule.